MOTÝLI BÍTEŠSKA
Stáhněte si letákMotýli jsou řádem třídy hmyzu, který je typický dvěma páry křídel
pokrytými taškovitě se překrývajícími šupinkami a spirálovitým sosákem.
Na hlavě motýlů se nacházejí tykadla rozmanitého vzhledu s čichovými
senzory. Motýli patří mezi hmyz s proměnou dokonalou.
Z vajíčka se líhne larva - housenka, která má většinou válcovitý tvar
těla. Má ústní ústrojí kousací a kromě tří párů hrudních nohou může
mít i několik párů panožek (končetiny na zadečku). Housenka se během
svého života průměrně pětkrát svléká, při každém svlékání povyroste.
Několik týdnů po posledním svlékání dojde k přeměně v kuklu.
Housenky jsou až na výjimky býložravé. Ústní ústrojí housenek obsahuje
snovací žlázy, které produkují na vzduchu rychle tuhnoucí hedvábitý
sekret. Mnohé druhy si ze sekretu těchto žláz před kuklením
předou kokon, který tvoří jakousi kolébku pro kuklu a který má
ochrannou funkci.
Kukla je klidovým stadiem, nepřijímá potravu a následně se mění
v dospělce. Celý vývojový cyklus je ovlivňován vnějšími (počasí,
světlo, potrava) a vnitřními (stav výživy) vlivy. Stádium kukly je různě
dlouhé, trvá od několika dní až po několik let.
Velké množství našich druhů přezimuje jako kukla, tyto druhy musí
vždy projít obdobím mrazu, jinak se další rok nevylíhnou a přeleží do
vhodného jara. Několik druhů přezimuje buď ve stadiu dospělce,
např. babočky, jiné ve stadiu housenky, např. přástevník medvědí,
nebo vajíčka, např. stužkonoska modrá.
Známe druhy motýlů s jednou generací do roka a jiné, v závislosti na
klimatických podmínkách, se dvěma až třemi generacemi v průběhu
jednoho roku. Jedinci jednotlivých generací se mohou navzájem lišit
velikostí, zbarvením nebo vzorem, např. babočka síťkovaná.
Dospělci mnoha druhů k nám přilétají rok co rok z jižní Evropy nebo
severní Afriky. Jedná se o tažné druhy, např. babočka admirál, babočka
bodláková, lišaj smrtihlav nebo lišaj svlačcový. Jedinci některých
druhů se vracejí zpět na jih.
VÝZNAM MOTÝLŮ
Motýli mají velký význam především jako opylovači rostlin i jako potrava
ptáků. Mnohé druhy (např. bekyně zlatořitná, bekyně velkohlavá,
bekyně mniška, osenice polní) mohou hlavně při masovém rozšíření
způsobovat vážné škody nejen na kulturních rostlinách. Z hlediska
studia přírodního prostředí (jeho zachovalosti nebo změn) hrají
motýli významnou roli jako bioindikátory.
Obrovský ústup motýlů (druhů i četnosti) během posledních desítek
let signalizuje velké negativní změny v přírodním prostředí. Hlavním
důvodem tohoto ústupu je intenzifikace zemědělství a lesnictví, kdy
scelováním pozemků zanikly druhově velice cenné meze, květnaté
louky, pasené stráně a okraje polních cest. Některé druhy motýlů
jsou nejen pro svou vzácnost a ojedinělost, ale také z estetického
hlediska chráněny zákonem.
VÝSKYT MOTÝLŮ NA BÍTEŠSKU
V České republice bylo popsáno přes 3400 druhů motýlů, z toho okolo 143 druhů denních. Na Bítešsku nebyl podrobný průzkum prováděn, v tomto letáku jsou pouze shrnuty výsledky pozorování prováděných autory většiny fotografií. Fotografická část představuje jen některé vybrané druhy. Výskyt motýlů je vázán na určité typy prostředí (ekosystémů), s některými druhy se setkáme dokonce i v několika různých biotopech.
XEROTERMNÍ EKOSYSTÉMY
Jedná se o stráně s jižní expozicí stepního a lesostepního charakteru (většinou staré pastviny). Příkladem tohoto typu stanoviště je PP Pláně v Kuřimské Nové Vsi. Vyskytuje se zde spousta teplomilných motýlů. V okolí se na kopcích shromažďují samci otakárka ovocného. Slivoň trnka je živnou rostlinou housenek tohoto otakárka, stejně tak i housenek bourovce březového, který se zde v některých letech hojně vyskytuje. Jedná se o časně jarního, jednogeneračního motýla, který létá v noci. Housenky tohoto bourovce žijí ve vláknitých hnízdech podobajících se vaku. Z hnízda vylézají za konzumací potravy, kdy můžeme pozorovat jejich holožír na okolních větvích. Dalším druhem je náš největší okáč - okáč voňavkový. Samice klade vajíčka v letu. Byl pozorován i na loukách v okolí Velké Bíteše. Velice zajímavým motýlem, který se podobá vose, je nesytka pryšcová. Její larvy se vyvíjejí v kořenech pryšce chvojky. Dalším typickým druhem této lokality je lišaj svízelový, kterého prozradí velké barevné housenky vyskytující se na svízelu. Na stejných lokalitách také spatříme dlouhozobku svízelovou. Dále zde můžeme pozorovat např. jasnobarvce květelového, jehož housenky se objevují na lnici.
LUČNÍ EKOSYSTÉMY
Jejich existence je podmíněna hospodářskou
činností člověka. Výskyt
motýlů je zde značný, avšak nenajdeme
tady natolik zajímavé druhy
jako na xerotermních biotopech. Je
to způsobeno především dnešním
způsobem hospodaření - vše se seče
těžkou technikou a ve velkých plochách
v jeden čas, živočichové tedy nemají možnost úniku a migrace.
Pro luční faunu Bítešska je typická přítomnost obvyklých denních motýlů
jako např. běláska zelného, běláska řepového, běláska řepkového,
žluťáska řešetlákového, méně známého běláska řeřichového. U tohoto
běláska je výrazný pohlavní dimorfismus, kdy samice postrádá oranžové
zbarvení přední části křídel. Na rozdíl od ostatních druhů bělásků tento
bělásek má ročně pouze 1 generaci, a proto ho v přírodě zastihneme
pouze od konce března do začátku června.
V okolí luk, kde rostou kopřivy, můžeme pozorovat velké množství
housenek babočky paví oko a babočky kopřivové. Housenky těchto
baboček žijí zpočátku pospolitě a po posledním svlékání se rozlézají
na okolní kopřivy, kde se i kuklí. Babočky mají několik generací ročně.
Dalšími hojnými motýly jsou okáčovití. Můžeme se zde setkat např.
s okáčem poháňkovým, okáčem bojínkovým, okáčem lučním či vzácněji
s okáčem voňavkovým.
Na všech loukách v okolí Velké Bíteše je také hojná vřetenuška obecná,
jejíž housenky si tvoří vřetenovité zámotky na stéblech trávy a vylučují
jedovatý sekret. Vzácnější je zde vřetenuška ligrusová, která byla
pozorována v údolí Bílého potoka.
Krásnými motýly jsou modrásci, ohniváčci a skrytě žijící ostruháčci.
Z modrásků stojí za zmínku vcelku hojný modrásek jehlicový. Vzácnější
je výskyt ohniváčků, kteří jsou vázaní na ruderální stanoviště s výskytem
živné rostliny housenek šťovíku. Hojnějším je v naší oblasti ohniváček
černoskvrnný a výjimečně můžeme potkat ohniváčka černočárného.
Poměrně hojně můžeme narazit
na vakonoše trávového, jehož vaky
jsou tvořené úlomky stébel trav
a částmi listů. Samice těchto motýlů
nemají křídla a žijí ve vaku.
Jedním z velice běžných nočních
motýlů Bítešska je bourovec ostružiníkový.
Dospělec tohoto motýla
často uniká naší pozornosti, ale jeho
housenku zná každý. Od srpna do
konce podzimu můžeme na loukách
pozorovat velké tmavé chlupaté housenky, které se při dotyku schoulí
do klubíčka. Jejich chloupky jsou žahavé a mohou mírně popálit.
Housenky jsou polyfágní, tudíž se živí řadou druhů rostlin.
Dalším zajímavým druhem motýla je martináč podobný. V průběhu
dubna a května můžeme na loukách zahlédnout jeho rychle létající
samečky hledající samice sedící na vegetaci. Samice některých větších
druhů nočních motýlů (např. martináčů a bourovců) jsou totiž
schopny letu až po vykladení vajíček, čímž sníží svou hmotnost.
Výskyt tohoto nočního motýla byl zaznamenán v okolí Prostředního
mlýna, stejně jako výskyt martináče bukového. V údolí Jasinky
nedaleko Jestřabí byly nalezeny housenky krásné dlouhozobky
zimolezové.
ZAHRADY
Většina zdejších druhů je totožná s ostatními biotopy nacházejícími se v okolí. Na kvetoucí rostliny se sem z okolí slétávají různé druhy baboček, bělásci, otakárek fenyklový, okáči či modrásci. Z větších nočních motýlů na zahrady zalétává sát nektar lišaj svlačcový, který má rozpětí křídel až 11,5 cm. Jestliže máme na zahradě živý plot s ptačím zobem, můžeme zde též nalézt pestře zbarvené housenky lišaje šeříkového. Na užitkové rostliny z čeledi brukvovitých klade vajíčka bělásek zelný, jenž je označován za škůdce a je výborně přizpůsoben k životu v polní krajině. V okolí domů lákají některé rostliny svými květy např. dlouhozobku svízelovou, která nám může jako všichni lišajové připomínat v letu kolibříka.
AGROEKOSYSTÉMY - POLE, MONOKULTURY
Druhově bohaté na výskyt motýlů jsou vojtěšková pole, jeteliště, pole s řepkou či svazenkou. Pro daný typ ekosystému jsou charakteristické „běžné“ druhy motýlů. Bělásek zelný, bělásek řepový, bělásek řepkový, žluťásek čičorečkový, babočka paví oko, babočka kopřivová, okáč luční a další. Většina uvedených druhů zde neprodělává svůj vývoj, ale dospělci je využívají jako potravní zdroj.
LESY
Ve zdejší krajině časté smrkové
monokultury umožňují výskyt
bekyně mnišky, která je v některých
oblastech považována za škůdce, jelikož její housenky způsobují velké
žíry na smrcích a dalších jehličnanech. Vzácným druhem nočního
motýla v údolí Bílého potoka je štětconoš smrkový. Na jehličnatých
stromech se také vyvíjí housenky jednoho z našich nejhojnějších lišajů
- lišaje borového.
Na okraji lesů, lesních loukách a světlinách či podél lesních cest se
můžeme setkat s různými druhy perleťovců, batolci, některými druhy
baboček, žluťáskem řeřichovým či žluťáskem řešetlákovým.
MLADÉ LISTNATÉ POROSTY
Tyto biotopy jsou velice bohaté na výskyt nejrůznějších druhů
nočních motýlů. Typickým příkladem byl ještě donedávna mladý
porost s topolem osikou, břízou bělokorou a vrbou jívou v Chobůtkách
u cesty směrem na Nové Sady. Nyní se takové lokality nacházejí
např. nedaleko Předního mlýna pod elektrickým vedením. K typickým
druhům pro tyto biotopy patří různé druhy hřbetozubců, lišajů a přástevníků.
Z lišajů se zde nejhojněji setkáme
s lišajem topolovým a lišajem lipovým.
Tyto motýly prozradí přítomnost
velkých housenek, jež mají své tělo
zakončené trnitým hrotem, který
slouží k zastrašení nepřítele.
Hřbetozubce zde zastupuje hřbetozubec
topolový, hřetozubec dvouzubý,
hřbetozubec břekový, hranostajník
osikový, hranostajník vrbový a vzácný
hranostajník bílý. Hranostajníci
mají velice nápadné, pestře zbarvené
housenky s řitními pošinkami přeměněnými
v tykadlové výběžky, které
slouží v obraně k vystřelování palčivého
sekretu obsahujícího kyselinu
mravenčí. Motýlem s nápadně žlutě
zbarvenými housenkami je vztyčnořitka lípová. Ze vztyčnořitek zde
byl ještě zaznamenán výskyt vztyčnořitky osikové. V okolí Velké Bíteše
je také znám výskyt strakáče březového, jenž je již v naší krajině
poměrně vzácný. Nápadné housenky se zajímavými výrůstky mají
také štětconoši. Pro tyto lokality je znám štětconoš trnkový
a štětconoš ořechový.
LEMOVÉ POROSTY VODNÍCH TOKŮ
Zde můžeme pozorovat například pestře zbarveného lišaje paví oko,
který se vyskytuje třeba v okolí Předního a Prostředního mlýna, na
louce nedaleko Královského rybníka a dalších místech, která jsou
vlhčího charakteru a bohatá na vrbové porosty. Také byl zaznamenán
výskyt vzácného lišaje pupalkového, jehož housenka byla nalezena
na vrbce úzkolisté u potoka v Chobůtkách. Blízko vodních toků, ale
i na loukách zde můžeme vidět
lišaje vrbkového a lišaje kyprejového.
Tito motýli mají nápadné
housenky, jejichž horní část těla
zdobí nápadné obrazce napodobující
oči.
Hojnými motýly jsou přástevníci,
zde zastoupení několika druhy.
Dobře známý je přástevník
medvědí s nápadnými chlupatými
housenkami, dále přástevník
mátový, přástevník bezový a přástevník šťovíkový. Ze vzácnějších
druhů byl nedaleko Nových Sadů a blízko údolí Bílého potoka
pozorován přástevník hluchavkový a přástevník kostivalový.
Octový zápach prozrazuje výskyt drvopleně obecného, jehož
housenky jej produkují a vyskytují se např. ve starších vrbách,
topolech, olších.
Z denních motýlů je pravidelně
pozorován v údolí Bílého
potoka ve směru na Křoví
výskyt perleťovce stříbropáska,
jehož housenky jsou vázané na
violky. Občasný je výskyt
babočky osikové. Vysoko v korunách
stromů či na zemi při
ranním sání minerálních látek
můžeme v červnu a červenci
na lokalitách, jako jsou např.
Chobůtky, údolí Bílého potoka nebo u lesních cest, pozorovat
batolce duhového a batolce červeného. Samci v závislosti na oslunění
křídel mají schopnost barvoměny. Nedaleko PP Pláně v Kuřimské
Nové Vsi byl pozorován výskyt bělopáska topolového. V lemových
porostech vodních toků můžeme spatřit i stužkonosku švestkovou či
stužkonosku modrou známou díky stejnojmenné básni Petra Bezruče.
JAK MŮŽEME MOTÝLŮM POMOCI?
K pestrosti krajiny můžeme přispět i na vlastní zahradě. Motýli na
oplátku pomohou opylovat rostliny a navíc jsou tou nejkrásnější
ozdobou!
Motýli z květů sají nektar a vábí je pestré barvy a různé vůně, proto by
pro ně měla potrava na zahradě kvést od jara až do podzimu.
Na jaře je můžeme přilákat květy keřů, např. trnky, šeříku, hlohu, kaliny
vonné nebo ptačího zobu.
V létě motýli ocení, pokud na chráněném slunném místě kvetou trvalky
jako např. levandule, šalvěj, dobromysl, plaménky (floxy), hrachory,
hvozdíky, rozchodníky, kopretiny, řebříčky, astry (hvězdnice),
bělotrny, štětka, třapatka, oman, ostropestřec či pupalka (ta rozkvétá
k večeru). Magnetem na motýly je okrasný keř komule Davidova.
Na záhonu s letničkami motýly lákají květy afrikánů a jiřin, na balkonech
zase třeba petůnie či muškáty.
I zeleninová zahrádka je přivábí, když na ní zavoní kopr, fenykl nebo
vyběhne do květu ředkvička a salát.
Význam mají i luční květy, např. kopretiny, chrastavce, hlaváče, kerblíky,
kakosty, chrpy, jetel.
Místo pracnému trávníku je vhodné část zahrady věnovat květnaté
louce a kosit ji postupně, aby kvetla stále.
Autor textu: Tomáš Hamřík
Použité zdroje:
Novák I., Motýli, Aventinum Praha 2002,
Macek J. a kol., Noční motýli 1,
Academia Praha 2007
Feustel H., Naši motýli, Scientia
Praha 1997
Foto:
Tomáš Hamřík (noční motýli),
Mgr. Pavel Holánek (denní motýli),
Jana Vaňková (lišaj svlačcový),
David Breiter www.motylkove.cz (bourovec ostružiníkový, lišaj paví oko,
martináč bukový, ostruháček březový,
perleťovec velký, srpokřídlec vrbový)