Minerály Velké Bíteše a okolí

Stáhněte si leták

Minerály Velké Bíteše a okolí můžeme rozdělit do šesti skupin podle podmínek jejich vzniku, především podle teploty jejich krystalizace, od nejvýše temperovaných minerálů magmatických, přes výše teplotní pegmatitové stádium až ke středně a nízce teplotním minerálům křemenných a rudních žil. Z této posloupnosti se vymykají minerály přeměněných hornin. Poslední skupinu zastupují minerály vznikající při obyčejných teplotách v kůře větrání. U některých minerálních skupin jsou zmíněny informace o matečných a hostitelských horninách. Ukázky typických druhů a skupin z většiny známých lokalit v širším okolí Velké Bíteše lze zhlédnout v expozici minerálů a hornin Městského muzea ve Velké Bíteši.

Geologické poměry Velkobítešska

Převážná část minerálního bohatství Velkobítešska (minerály endogenního – hlubinného původu – stádium magmatické, pegmatitové, hydrotermální, alpské) je svým vznikem spjata s vyvřelým třebíčským masívem, který pronikl do krystalických břidlic moldanubika při prvohorním vrásnění Českého masívu. K zemskému povrchu se endogenní minerály dostaly vlivem dlouhodobého rozrušování a odnosu – erozí a denudací původního horstva.

V nejmladších érách vývoje Země se v minerogenezi Velkobítešska významnou měrou uplatnily vnější geologické síly (vznikly minerály exogenního původu – rezidua, krasové jevy). Zvětrávání, vznik reziduí a zkrasovatění mají počátek v mladších třetihorách, kdy na Velkobítešsku panovalo vlhké a teplé klima. Území zasáhla mořská záplava, která se rozšířila z Vídeňské pánve. Vývoj krasových forem a zvětrávání pokračovalo ve čtvrtohorách, charakterizovaných střídáním ledových a meziledových období.

1. Minerály magmatitů

V masívech hlubinných vyvřelin, kde byly tlaky a teploty vysoké (1100–1200 °C), krystalovaly nejhůře tavitelné minerály – křemičitany. K nim patří bělavé a světle šedé krystaly draselného živce, karlovarsky zdvojčatěné, velikosti 2,5 x 4 cm nalezené u Krevlického dvora. Pocházejí z vyvřelé horniny třebíčského masívu petrograficky nazývané durbachit, tj. tmavá varieta syenitu. Hlavními složkami durbachitu jsou draselné živce, tmavá slída – biotit a obecný amfibol. Při zemském povrchu se durbachit drobí a rozpadá, krystaly živce vyvětrávají a nacházíme je volné v detritu a písčitých půdách.

2. Minerály pegmatitů

Těkavé složky odštěpené z durbachitového magmatu třebíčského masívu daly vzniknout, při teplotách asi 600 °C, hrubozrnným horninám – pegmatitům, které tvoří buď šmouhy a žíly v syenitu, anebo pronikají do puklin v rulovém plášti.

Pegmatity ze žil v syenitu nalezených ve Lhotce u Tasova obsahují velké krystaly draselného živce a křemene – záhnědy, stříbřité lupeny světlé slídy – muskovitu, kusový růženín a černé sloupce turmalínu - skorylu. Pegmatity ze žil v rulách - pegmatit s bělavým jemnozrnným albitem byl nalezen u Křižínkova, pegmatit s krystaly záhněd u Vlkova a lithný pegmatit s verdelitem u Osové.

Do pegmatitového stádia patří také zvláštní koncentrické útvary složené z vláknitého amfibolu - anthofylitu a tmavé slídy – flogopitu, nazvané podle naleziště "heřmanovské koule".

3. Minerály hydrotermálních žil

Závěrečným mineralizačním produktem magmatického procesu jsou horké roztoky – hydrotermy o teplotách od 400 do 200°C obohacené o těžké kovy – olovo, měď, zinek, stříbro aj., které se vylučují ve formě sirnatých sloučenin. Hydrotermy pronikají do puklin a poruch jak v horninách vyvřelých, v našem případě v durbachitu třebíčského masívu, tak do krystalických břidlic moldanubika a moravika, kde tvoří žilné výplně s minerály žil křemenných, fluorit-barytových a rudních.

V okolí VB je hojně zastoupen křemen (Velká Bíteš, Krevlice, Nové Sady, Přibyslavice, Osová Bítýška, Křeptovský dvůr) a jeho odrůdy – křišťál (Přibyslavice, Krokočín, Hluboké), fialový ametyst (Jestřabí, Jindřichov, Hluboké, Krokočín, Jabloňov, Křižanov), kouřově zakalené záhnědy (Velká Bíteš, Jestřabí, Hluboké, Jasenice) černý morion (Jasenice).

Podmínkami vzniku jsou křemenným žilám blízké žíly kalcitu z Čebína a žíly s barytem a fluoritem z Tišnova, žíly s barytem a galenitem od Jestřabí a Maršova, fluorit ze Šmelcovny, hematit s křemenem od Naloučan a zrudnění uraninitu a coffinitu z bývalých dolů u Jasenice.

4. Minerály alpské parageneze

Reakcí níže teplotních roztoků s okolními horninami vzniká pestrá škála minerálů uložená jako povlaky, shluky a drůzy na puklinách v rulách, amfibolitech a žulách: turmalín a záhněda z Ořechova, titanit, klinozoisit a křemen z Dolních Radslavic, Březejce a Jáchymova. Nejpestřejší nálezy puklinové mineralizace poskytují amfibolity a bítešské ortoruly těžené v kamenolomu u obce Křoví: křemen, epidot, pyrit a v suťovitých krystalických vápencích nedaleko odtud: skapolit, aktinolit, tremolit.

5. Minerály metamorfitů

V hlubokých úrovních zemské kůry se přeměnily původní vyvřelé, výlevné a usazené horniny za spolupůsobení vysokých tlaků, teplot a těkavých složek v krystalické břidlice. Některé z nich mají specifické minerální složení nápadné svým množstvím, barvou a tvarem.

Eklogit od Níhova zaujme trávově zeleným omfacitem a zrny červeného granátu. Velké krystaly temně hnědého granátu – almandinu se lokálně vytvořily také v amfibolitu, vysoké procento grafitu obsahuje krystalická břidlice, oba vzorky nalezeny u obce Křoví. V hadci z Nových Sadů vyniká jasně červený granát – pyrop. Hojnost drobně zrnitého granátu obsahuje granulit z Náměště nad Oslavou. Živcová oka jsou typická pro bítešskou ortorulu. Zajímavý je výskyt namodralých zrn spinelu v mastku z mramorů u Jasenice a magnetit ve skarnu od Rudy.

6. Mineralogické a geologické jevy kůry větrání

V blízkosti zemského povrchu podléhají všechny druhy hornin – vyvřelé, výlevné, usazené i přeměněné (krystalické břidlice) účinkům vnějších geologických sil. Působením především vzdušného kyslíku, oxidu uhličitého a vody, změnami teplot a rozdílným skupenstvím vody se horniny rozpadají, minerály se mění v kyslíkaté a hydratované formy, některé složky jsou odnášeny, aby krystalovaly na jiných místech (např. uhličitan vápenatý v krasových dutinách), jiné zůstávají na místě a vytvářejí velmi pestrou minerální skupinu reziduí.

Bohaté zastoupení mají na Velkobítešsku opály, které se nacházejí ve zvětralinách hadců a erlánů. Mineralogicky a sběratelsky jsou vděčné pro svůj proměnlivý vzhled, barvu a lesk: černozelený je z Březského, rezavě hnědý a jablečně zelený z Vel. Bíteše, zelený a černobíle pruhovaný z Níhova, zelený a hnědý z Náměště n. Osl., žlutohnědý z Javůrku, zelenavý z Jasenice. Kromě opálů se vyskytuje např. u Bezděkova plazma a chalcedon v Náměšti nad Oslavou.

V reziduích jsou velmi hojné hydratované oxidy železa: limonit – měkký zemitý byl nalezený v krasové dutině na Tyršově ulici, kusový v polích, obojí z Vel. Bíteše, lesklý ledvinitý z Maršova a z Přibyslavic pochází černý lesklý goethit.

Intenzivní oxidací při mladotřetihorní záplavě Českého masívu vznikly také černé, kovově lesklé, ledvinité konkrece psilomelanu (koloidní vodnaté sloučeniny manganu) nalezené u Maršova.

Krasové jevy v usazených vápencích

V dutinách vytvořených odnosem se ve vápnitých horninách vylučují v další fázi vápnité sintry ve formě pestré výzdoby bradavčitých a keříčkovitých výrůstků, zvlněných závěsů a záclon anebo krápníků. Barva sintrů kolísá od bělavé, žlutavé až po hnědou, tenké závěsy bývají průsvitné. Všechny tyto jevy se vyskytují v malé krasové jeskyni odkryté v kamenolomu u obce Lažánky a prozkoumané členy Muzejního spolku Velkobítešska v roce 1998.

Krasové jevy v krystalických vápencích

Rozpouštění, odnos a vytváření dutin postihuje i vápence krystalické. Dokladem je vzorek jemně páskovaného, členitě korodovaného, světle šedého krystalického vápence, odebraný v krasové dutině objevené v roce 1990 při kopání studny na Tyršově ulici ve Velké Bíteši. Kaverny nemají sintrovou výzdobu, vznikly pravděpodobně rušivou činností mořského příboje při mladotřetihorní záplavě Českého masívu.

 

zpět nahoru