Základní škola Velká Bíteš

„Nestavme se dobré věci na odpor! Proto s rozmyslem a včas otázku o zřízení školy měšťanské vám, občané, na objasněnou a uváženou i ku příznivému jejímu rozhodnutí předkládá.“
člen zastupitelstva městského

Pamětní mramorová deska ve vestibulu školní budovy Tišnovská 115 sděluje:

TATO BUDOVA
k níž základ položen
dne 7. července 1902
byla vystavěna nákladem
města VELKÉ BÍTEŠE
za starosty ANTONÍNA KOTÍKA.

Z výše uvedeného vyplývá, že 7. července 2002 uplyne právě sto roků od tohoto, pro bítešské školství tak významného dne.

V tomto článku chci připomenout především období počátku minulého století, stručněji dobu následující. Jako podklad mi posloužily výňatky z pamětí Jana Hemaly, rodáka z Újezda u Zbraslavi, který přišel do Velké Bíteše v září 1923 jako dvacetipětiletý učitel na měšťanskou školu. Oženil tu se s učitelkou Annou Zvěřinovou, se kterou měl syna Romana (známý herec). V roce 1937 se stal zastupujícím a posléze skutečným ředitelem této školy. V roce 1945 odešel na brněnský okres, kde byl ředitelem měšťanské školy v Želešicích, později v roce 1950 střední škole v Ořechově a od roku 1953 Osmileté střední školy ve Střelicích, odkud roku 1958 odešel do důchodu a vrátil se do svého rodinného domu na Karlově č. p. 84 ve Velké Bíteši. Roku 1966 ovdověl a jak píše v pamětech: „A tak sedím v milém domku, vzpomínám a píši…“

„Roku 1902, za starosty Antonína Kotíka, barvíře a měšťana bítešského, započalo se stavbou budovy pro povolenou měšťanskou školu ve Velké Bíteši. Po dvaceti letech po vydání zákona o zřizování měšťanských škol také starobylé naše město dává touto vyšší všeobecně vzdělávací školou důkladnější vzdělání své mládeži. Na okrese Velké Meziříčí je to druhá měšťanská škola vedle měšťanské školy Velkomeziříčské. Velká Bíteš řadí se do prvních řad obcí na Moravě, které využily dobrodiní zákona.

Měšťanská škola nebyla povinná, přijímáni byli všichni přihlášení žáci, v ten čas neměl překročit počet žactva 60 ve třídě. Už to byl pokrok proti 80 až 90 žákům na škole obecné. Měšťanská škola měla systém odborných učitelů, specielně zkoušených pro určitou skupinu předmětů, a proto dala žactvu oproti škole obecné vyšší vzdělání. Základní vzdělání měli učitelé měšťanských škol stejné, kdo chtěl být odborným učitelem na měšťance, musel vykonat zkoušku způsobilosti. Připravit se k této zkoušce musel učitel sám – autodikcí. Podle zákona mohl zkoušku konat po tříletém působení na škole obecné. Tento stav trval do 50. let 20. století, kdy bylo uzákoněno vysokoškolské vzdělání učitelstva.

Měšťanská škola byla praktická. Žáci s lepším prospěchem odcházeli také někdy na vyšší školy: nižší průmyslové, obchodní, vyšší průmyslové a obchodní apod.

Vlastní stavba měšťanské školy byla započata roku 1902 a po roce 1903 zhruba dokončena. Na tehdejší dobu to  byla budova moderní, vybavena kromě tříd kreslírnou, tělocvičnou, kabinety, bytem pro ředitele i pro školníka. Opatřena byla vhodným nábytkem, lavicemi pro dva žáky s deskami zeleně natřenými.

Pamětní deska byla až do roku 1918, do osvobození ze jha monarchie rakouské, v pestrých barvách, nápis malebně rytý a hlásala, že za vlády Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. byla budova měšťanské školy předána. Po 28. 10. 1918 byla sňata. Do vestibulu čněly 4 holé hřeby. Roku 1937, tedy za 19 let, po smrti ředitele Viléma Jiráka byl jsem zastupujícím ředitelem. Celou budovu od sklepa až po půdu jsem prohlédl a na půdě pod haraburdím našel pamětní desku. Za finanční podpory syna, dcery bývalého starosty A. Kotíka, barvíře Vladimíra Kotíka a Žofie Schneibergové, vdovy po lékaři, jsem dal vyrýt nápis, jak nyní jest. Písmem modrým zvěčnil kameník Přichystal v Jasenici. Desku do Jasenice a zpět dovezl zdarma řezník Cyril Jeřábek. Za okupace 1939 – 45 jsem zavěsil na ni obraz a tak neporušena dočkala se druhého osvobození.“

Tolik svědectví člověka z nejpovolanějších.

Ve stoleté historii se několikrát změnil název tohoto vzdělávacího zařízení. V letech 1902 – 1942 a 1945 – 1948 se škola jmenuje Měšťanská škola, 1942 – 1945 Hlavní škola, 1948 – 1953 Střední škola, 1953 – 1956 Osmiletá střední škola, 1956 – 1959 Jedenáctiletá střední škola, která se v roce 1960 – 1961 ruší a dělí se na dvě samostatné školy – Základní devítiletou školu (ZDŠ) a Střední všeobecně vzdělávací školu (SVVŠ), která je výběrová, má tři ročníky a končí maturitou, poslední zde byla vykonána 1. 6. 1967. Od roku 1982 nese název Základní škola Velká Bíteš.

Na místě ředitele školy se za stejné období vystřídali:

Dne 1. 1. 2001 získala škola právní subjektivitu, stala se samostatnou příspěvkovou organizací města Velká Bíteš.

Autor textu: Mgr. Dalibor Kolář